close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Jestli máte zájem, abych vám vždy na blog napsala když přidám novou kapitolu klikni zde

Únor 2013

Ahoj! :D

9. února 2013 v 17:55
Chtěla bych vám popřát pěkné prázdniny, ať už jedete na hory nebo jste se rozhodli provozovat gaučing :D Užijte si to a děkuji, že jste sem vůbec přišli :) Zkusím přidat ještě kapitolu, ale těď mě to tu tak trochu zlobí :D
Takže ještě jednou krásné prázdniny
Vaše Admin
Stacey Tomlinson




UAN - Taken

2. února 2013 v 18:06


UAN - I Wish

2. února 2013 v 18:01




Impossible Little Things 5

2. února 2013 v 17:44
5. kapitola
"Jo to je. A co se děje? Myslím, že nic. Kam sme šli? Tam za lesem je takový palouček u rybníka, takže tam. No znám, no neznám, ale asi brzo poznám. Chtějí mě do party," otevřela ústa a doslova na mě zírala.
Zhasla sjem v naší malé koupelně a konečně se mohla uložit ke spánku. Obě už ležely a tak jsem potichu vlezla do své postele a přikryla se. Do pokoje padal okny temný stín, ale mě kupodivu uklidňoval. Ano. Nejradši bych se do něj ponořila celá. Úplně. Ach jo, moje blbý krátký věty. Lehla jsem si na bok, tak abych neviděla na nikoho, abych si připadala sama. Abych mohla přemýšlet. Čekala jsem, že tento tábor bude nejhorší v mém životě a místo toho se zdá být nejlepší. Víte, já jsme nikdy neměla hodně kamarádů. Teda dobře měla, ale ne můžského pohlaví. To jsem poznala až u mého spolužáka Lukáše, s kterým jsem si začala psát přes známý Facebook a pak, no dala jsem ho dohromady s mojí nejlepší kamarádkou Míšou. Teda řeknu vám to takhle. Měla jsem dva světy. A jenom do jednoho sjem se mohla schovat. Světy zvané škola a Slatina. Slatina. Mám tam všechno, rodinu, kamarády, máma i táta tam pracují. Je to taková obec u Brna. Brno Slatina. Jo. Tam taky patří Míša. Řekněme Míša H. Protože já mám ještě jednu kamarádku, která patří pod okres škola a ta se jmenuje taky Míša. No a řekněme, že Lukáš balil tu míšu ze školy, ale ta mu dala...totiž košem a tak jsem je seznámila spolu. Míšu H. a Lukáše. A padli si do oka. A i já sjem tím něco získala. Prvního opravdového kamaráda mezi kluky. A řeknu vám je to boží. Vážně úžasný. Já ty světy propojila už dřív, když jsem se skamarádila s Aničkou. A pozvala ji a ještě jednu na tábor na vodu. Ale je zvláštní, že jsme se (já, Lukáš, obě Míši a Anička ) dostali na jednu a tu samou školu akorát s jinými obory. I tak jsme pořád parta. No ale já teď dostala nabídku patřit mezi One Direction. Samozřejmě jako kamarádka, že. Jsme stejně stará jako Harry, Liam a Niall. Takže nejsem nic mimo. Panebože. Teď mě tak napadalo. Samozřejmě, že to příjmu. Hned zítra. Zývla jsem si. Hned zítra. Pokud si na mě teda ještě vzpomenou. Pak jsem se zcela oddala spánku, který už mě dlouho přemáhal.
Ráno je jako každé jiné. Se zavřenýma očima mě přepadnou rozpaky. Což když to co se včera stalo byl jen sen? Když si to tak zrekapituluji tak se to tak i jeví. A kruci. Rychle otevírám oči. Uf. Jsem stále v chatce. Teď už jenom zjistit, jestli je ještě zajímám. Otáčím se na druhý bok a všímám si, že ty dvě tu nejsou. Rychle vyskakuji z postele. Shazuji kufr na zem a rychle ho otvírám. Beru nabíječku na mobil a spolu s ním ho strkám do zásuvky, hned s etam objeví hodiny. Vybyl se mi takže mě nezbudil a kruci. Kolik je? 8:45. A sakra! Snídaňe je, tedy byla o půl. Rychle padám na kolena ke kufru. Jak tam je? Natahuji krk, abych se podívala. Slunce sem okny dopadá. Jasné a teplé. Proto beru látkové, růžové kraťasy a černé obtáhlé tílko. Vstávám a shlédnu na sebe dolů. Vlastně mám na sobě to stejné. Černo bílé, tečkované kraťasy a šedé tílko s krajkami. Hm. Kývnu hlavou na stranu a pak jen pokrčím rameny. No to je jedno. Rychle si to převlíknu a bežím do koupelny. Kouknu na sebe do zrcadla. Svatý otče. Vlasy vypadají jak po elekrickém výbuchu. Rychle si je (snažím se) rozčesávám a potom vyčesávám do vysokého culíku. Pak se vrhnu znovu ke kufru. Vyhrabuji tmavě šedé žabky a za chůze si je oblékám. Vyjdu na terasu a prudce s nářekem se otočím. Vracím se do koupelny a čistím si zuby a myju obličej. Pak už doslova vybíhám. Thomsnová mě zabije. Musím si po cestě najít dobrý důvod. Ocitáms e v lese a kulhám po kořenech stromů. Zaslechnu po pravé straně hlasitý smích. Otočím se tam celým tělem a snažím se zaostřit. No nic moc. Ale podle postav si dovoluji typnout, že je to kluk a holka. popocházím trochu blíž k nim, abych an ně lépe viděla, ale já jim zůstávala stále skryta. V jednom okamžiku jsou od sebe strašně daleko a v druhém jsou najednou u sebe a zuřivě se líbají. Vyvalím oči. Už jsem na odchodu, protože přece nebudu šmírovat. ALe počkat. Zastavuji se. Na školení jsme měli přednášku o tom, že je tu zakázané jakékoliv věčí zbližování mezi dětmi, natož přes šestnáct. A dkyž už tak to musí být vidět a tyto děti jsou poté hlídáni. Takže bych je měla pořádně sprdnout. Ale už jdu vážně pozdě. Počkaaaat?? Oni můžou být můj dúvod. Super. znovu se otáčím a naskytá se mi krásný pohled. Dívka už je v chlapcově objetí a má obmotané nohy kolem něho. Opírají se o strom. Rázným krokem jdu k nim. Spojím si před sebou ruce a zřetelně zakašlu. Oba se na mě podívají s vyděšeným pohledem. Hmm...ten kluk by stál za hřích, ale ta holka? Typycká šlapka. Ale od toho tu přece nejsem, že. "Ehm...můžete mi vysvětlit co to tady děláte?" Řekla jsem to mnohem pevnějším hlasem než jsem se doopravdy cítila.
"Hádej krávo!" Zařvala na mě ta holka a sleza z něj. Se smíchem jsem si pohlédla na nohy. Ten kluk o krok odsptoupil, myslím, že se mnou jel v autobuse. Vypadal tak celkově zaraženější. Rychle jsem hlavou kývla k táboru a on se obrátil a začal prchat. "Andy!" Zařvala za ním to děvče. Rychle pohlédla na mě.
"Pojď. Budeš dokonce tábora uklízet stoly, myslám, že ostatní to potěší," naprosto klidně jsem ji chytla za ruku a začala táhnout k jídelně.
"Co my máš co rozkazovat, kurvo. Pusť mě! Hned!" Znovu sjem se zasmála, vážně se mi líbí ty holky co si myslí, že jsou cool, když sprostě nadávají.
"Jak chceš. Radši ani nechoď na žádnou lekci tance. Vyškrtávám tě ze seznamu." pohlédla jsem na ni když se mi vytrhla.
"Ani nevíš jak se jmenuju!" Řekla naprosto arogantním tónem.
"To se dá lehce zjistit," otočila sjem se a odkráčela si to do jídelny. Samozřejmě dorazila hned za mnou a pohrdavě kolem mě prošla se vztyčeným nosem. Sedla jsem si ke stolu kde seděli i ostatní. Rozhlédla jsem se po místnosti. Nic.

Up All Night

2. února 2013 v 12:53
Vydání: 2011

Písně:









Everything About You

Same Mistakes

Save You Tonight

Stole My Heart

WMYB - Na Na Na

2. února 2013 v 12:47

Text

[Liam]

We've got a bit of love/hate
You take me to the edge then you hit the breaks
I say it's over one day, but then I'm calling back begging you to stay
We make up then we break up all the time

I'll say that I hate her song, then you'll go request it the whole night long
Some people say it's so wrong but even when we fight, it'll turn me on
We make up then we break up all the time

Chorus [Harry lead, Everyone back up]

We're like na na na
Then we're like yeah yeah yeah
Always like na na na
Then we're like yeah yeah yeah

[Zayn]

No we can't make up our minds cause when we think we've got it right
We go na na na na

[Liam]

You wanna party too late
But when I do the same all you do is complain
You know that it drives me insane
But when I get with you girl you make it okay
We make up then we break up all the time

Chorus [Harry lead, Everyone back up]

We're like na na na
Then we're like yeah yeah yeah
Always like na na na
Then we're like yeah yeah yeah

[Zayn]

No we can't make up our minds cause when we think we've got it right
We go na na na na
 
youtube.com
 
osobnosti.cz

WMYB - What Makes You Beautiful

2. února 2013 v 12:37

Text
Liam:
You're insecure
Don't know what for
You're turning heads when you walk through the door
Don't need make up
To cover up
Being the way that you are is enough

Harry:
Everyone else in the room can see it
Everyone else but you

Chorus:
Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair gets me overwhelmed
But you when smile at the ground it aint hard to tell
You don't know
You don't know you're beautiful
If only you saw what I can see
You'll understand why I want you so desperately
Right now I'm looking at you and I can't believe
You don't know
You don't know you're beautiful
Oh oh
But that's what makes you beautiful

Zayn:
So c-come on
You got it wrong
To prove I'm right I put it in a song
I don't know why
You're being shy
And turn away when I look into your eyes

Harry:
Everyone else in the room can see it
Everyone else but you

Chorus:
Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair gets me overwhelmed
But you when smile at the ground it aint hard to tell
You don't know
You don't know you're beautiful
If only you saw what I can see
You'll understand why I want you so desperately
Right now I'm looking at you and I can't believe
You don't know
You don't know you're beautiful
Oh oh
But that's what makes you beautiful

Bridge:
Nana (chant)

Harry:
Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair gets me overwhelmed
But you when smile at the ground it aint hard to tell
You don't know
You don't know you're beautiful

Chorus:
Baby you light up my world like nobody else
The way that you flip your hair gets me overwhelmed
But you when smile at the ground it aint hard to tell
You don't know
You don't know you're beautiful
If only you saw what I can see
You'll understand why I want you so desperately
Right now I'm looking at you and I can't believe
You don't know
You don't know you're beautiful
Oh oh
But that's what makes you beautiful
 
youtube.com

osobnosti.com


Impossible Little Things 4

2. února 2013 v 12:29
4. kapitola
"Jo myslím," řekla jsem už ze smíchem. Něco se ozvalo z lesa. Rychle jsem vyskočila na nohy když sjem zahlídla tlustou postavu ehm...Thomsnové. Nikdo nechápal, ale musela jsem zmizet. Rychle jsem přeběhla po plácku k rybníku. Je tu takovej malej keřík. Přímo ve chvíli kdy její noha vstoupila na plac jsem (já ani nevím co to bylo za pohyb. Jestli to měl být skok, nebo spíše sjezd po zadku) se schovala za keř.
"Ehm..." zakoktala se Thomsnová, "neviděli jste tu nějaké devče? Hnědé vlasy, asi takhle vysoká," naznačila rukou moji výšku, to se teda kruci netrefila. Kluci se na sebe koukli a pak všichni zárověň zavrtěli hlavou. "Aha, no tak kdybyste ji zahlídli tak mi prosím dejte vědět," se slovy už dávno odcházela, takže jí nebylo skoro vůbec rozumět. Plácla jsem sebou na zem. To snažení něco vidět, ale nebýt zahlédnuta, bylo těžké. Velice. Najednou nademnou stáli všichni. Snažila sjem se zaostřit, ale prudké slunce mě oslepovalo. Takže to moc nešlo.
"Něco nám tajíš?" Řekl Harry s rukama v kapsách. Vyšvyhla jsem před sebe ruku. Někdo ji chytil a pomohl mi vstát. Nebo spíš si mě přitáhl hodně blízko, že jsem cítila jeho sladkou vůni. Louis. prudký švih mě postavil na špičky, takže sjem se pomalu dostávala znovu na paty. pak jsme jeho hebkou ruku (věřte mi, že nerada) pustila a odtáhla se.
"Díky," otočila sjem se na všechny, "netajím, jen už musím jít," prodrala sjem se mezi nimi. Je teprve odpoledne a myslím, že mám nějakou uvítací hodinu. Naposledy jsme se otočila a zastavila se. "Jak je možný, že se ke mě chováte, jako bysme se znali už léta? Proč se se mnou bavíte?" Řekla jsem naprosto vážně.
"Protože s tebou se dá bavit," usmál se na mě Liam.
"A protože zřejmě nejsi náš největší fanda a bylo by super mít v partě někoho šestýho," rozpřahoval se gesty Niall. Ale tímhle mě fakt dostali. Patřit do party? To jako fakt?
"Mám to brát jako nabídku?" Rychle jsem se začala ujišťovat.
"To každopádně," ujistil mě Niall. Letmo jsem se usmála a znovu se odebrala na odchod.
První hodina. Hmm...jsem pořád dost udivená z nabídky jedné skupiny a mám přemýšlet jak je uvítám? Sedla jsem si na zem. V obrovském sále, kde je celá jedna zeď pokrytá zrcadly a ta hned naproti je celá ze skla. Takže super. Příjdu si jako ve vytrýně. Ale tak nevadí no. Povytáhla jsem si šedé tepláky. Na jedné noze(přesněji na pravé) jsem si je vytáhla až ke kolenu. Vytáhla jsem z tašky vedle sebe tenisky a začala se do nich soukat. Sakra, bílé obtáhlé tričko, mi odhaluje skoro celá záda. Vážně super. Rychle jsem si dovázala tkaničky a zvedla se. Kopla tašku do rohu místnosti a stoupla si před zrcadlo. Zavřela jsem oči a představovala jsem si jaké yb to asi bylo, kdybych byla dosti dobrá kamarádka skupiny mladých pěti kluků z 1D. Dospěla jsem k názoru, že si zkusím pár kroků. Střídavě jsem poskakovala a sem tam udělala otočku, teda kdybyste mě viděli tak by to asi bylo lepší, protože já to neumím popisovat. Ale tak nevadí, představte si, jak tančím Street Dance, což je něco mezi Lats Dancem a Break Dancem, vlastně jsou to všechny styly tak nějak do kupy. Když jsem skončila jednou rukou a jedním kolenem na zemi ozval se potlesk. Zvedla jsem se a otočila. Čekal jsem...no vy víte koho. ALe byli tam mí žáci, tak to je boží. První hodina a hned se ztrapním. "Tak jo děcka, díky," rychle jsem se upravila a doběhla k rádiu. Teda přehrávači. Vložila jsem tam CD a pustila hudbu. CD není moje, ale jak jsem mohla vědět, že tam začnou hrát lidovky? Rychle jsem začala klikat. Tři písničky, to si děláte srandu. Rychle sjem to vypla a připojila tam svoji MP4. Začala hrát písnička od Ollyho Murse. To je jedno která.
Skoro všichni už se rozešli. Jsem tak štastná, že už je to za mnou. Vážně. Zhasla jsem. A zavřela za sebou dveře. Už je tma. Teda, dvě hodiny jsme cvičila a ani jsem si nevšimla, že už je tma. Zamčela jsem a odebrala jsem se směrem do recepce. Odevzdala klíče a popřála tomu muži tam dobrou noc. Pak jsem došla do mé chatky. Ty dvě tam seděli, každá na své posteli a jedna si četla a druhá něco robila na pc. Není podstatné, která je která. Bouchla jsem dveřmi a obě ke mě obrátili zrak. "Ahoj, já jsem Stacey," mávla jsem rukou a nechala spadnout tašku na zem. Kufr je stále tam kde jsem ho nechala. Poslední postel byla prázdná, ale povlečená. Přitáhla jsem k ní kufr a posadila se na ni. Čekala jsme jak zareágují ty zbylé dvě.
Začala ta s tmavší pletí. "Já jsem Sylvie," pokusila se o úsměv a pak obrátila zrak zpátky k počítači.
"A já jsem Rachel," ta už byla víc přívětivá a usmála se pravdivě. "Ty si byla s 1D, že?" Usmála jsem se na ni.
"Jo to jsem já," pokrčila jsem rameny. Ona se zvedla a sedla si vedle mě.
"Tý jo. A co se děje? Kam ste šli? Ty je znáš? Protože já nejsem žádný jejich velký fanda, ale prostě jsou to hvězdy a dost pěkní kluci, hlavně ten Zayn," usmála jsem se.
"Jo to je. A co se děje? Myslím, že nic. Kam sme šli? Tam za lesem je takový palouček u rybníka, takže tam. No znám, no neznám, ale asi brzo poznám. Chtějí mě do party," Otevřela ústa a doslova na mě zírala.

Impossible Little Things 3

2. února 2013 v 11:20
3. kapitola
Proč jsem na něj vyplázla ten jazyk? Vždyť je ani neznám. Udělala jsem to na naprosto neznámého kluka. Když jsme prošli mezi malým lesíkem, který skrýval tři osamocené chatky otočila jsem se. "Díky," vzala jsem si svůj kufr od, počkejte, jo Liam a znovu se vydala po schodech. Mám toho plný kecky. Zastavila jsme kufr. Chvíli tu musíš stát než se otočíš a podíváš se jestli tam ještě stále stojí. Tak teď. Ne. Moment.. teď.
Samozřejmě že tady stojí. Jak jinak. Zvedla sjem před sebe prst. "Moment," spíš jsem to zašeptala, ale tak snad to pochopí. Otevřela jsem dveře. Vsunula dovnitř kufr a hodila tam i tašku. Pak jsem je znovu zavřela a sešla schody. Vlezla sjem před ně. Začala jsem hýbat hlavou. "Takže. Projdete se?" Všichni začali rychle kývat hlavou. Liam nerozhodně udělal krok a dal ústa k mému uchu.
"Myslím, že jsem právě poznali tvé spolubydlící," řekl a zase o krok ustoupil. Měla sjem chuť říct ať jde zpátky, že jsem si ještě pořádně nečuchla, ale tak... kdybych to řekla asi bych se mohla jít rovnou zastřelit, že. Počkat, spolubydlící? Rychle jsm se otočila na patě mých super červených conversek. No fakt. Dvě úplně jiná děvčata tam seděla před levým oknem. Jaktože jsem si jich předtím nevšimla? Jedna je bílé pleti druhá trochu tmavší. Obě jsou opravdu pěkné. Viděla jsem jen jak na nás zírají s otevřenými ústy. Na pozdrav jsem ladně mávla rukou na stranu. Jen koukaly na kluky. Joo. Ne dobře. Nee. já jsme přece taky pěkná. Proto jsem se vydala směrem k rybníku. Potom jsem se otočila a šla chvíli po zadu. Viděla jsem jedno video, kde jsou kluci naprosto jeblý. Jestli jseu fakt takový tak to si nechám říct. Bylo by fajn s nima chodit ven. Wau...to by teda bylo super. Úplně úžasný. Když sjem se ohlédla uviděla jsem Nialla jak tam pořád stojí. Pousmála jsem. Nebo jsem spíš udělala takový škleb. Koukal na ně. Je to trapný. Jo. Došla..ehm..doběhla jsem k němu a chytla ho za triko na prsou. Pak jsem s ním prudce cukla na stranu až málem spadl. Zřejmě byl můj pohyb až moc vtipný, protože se začali všichni smát. Zayn popošel.
"Ještě jsme se ani neseznámili a už mi dáváš košem?" Řekla jsem hlasem který doslova brečel, ale bylo vidět, že je to hraný. Tím jsem je rozřechtala ještě víc. Sama jsem se pak začala smát, ale radši jsem pokračovala v cestě, protože kdyby mě teď uviděla slečna, pořád nechápu proč jí tak mám říkat, Thompsnová nachytala, tak bych neviděla ani vyndru z mých pěnez, co si tu hodlám vydělat. Tím co sjem udělala jakobych prolomila ledy. Protože teď už jsem nešla já první, nýbrž, vezmu to z leva, Liam, Zayn, já, Louis, Niall a Harry. Kluci se o nečem začali bavit. To jsem však nechápala takže vám to ani nebudu psát. Došli sjme k pěknému plácku u vody. První sebou na zem švihl Louis. Prostě spadl. Strašně jsem se lekla. Ale pak si vedle něj sedl i Naill a tak jsme se teda taky posadila. Louis je mezi námi jako na pitevním stole. A když jsme si sedli, Liam, Zayn a já an jednu stranu a Harry s tím bloňdákem na druhou, ještě jsem to utvrdili. Seděla jsem přímo u Louisova rozkroku. odívala jsem se dolů. Hmm... červené kalhoty a kšandy. Jak sexy. Pruhované tričko pod tím. No jak to měl v tom jednom videoklipu na kterej si teď nevzpomenu. Zřejmě jsem nebyla jediná kdo si toho všiml, protože se na mě potutelně všichni i Louis s podloženýma rukama za hlavou, dívali. Rychle jsem zvedla zrak. Viděla jsem, že Naill má na kahánku, aby nevybuchl. "No co?" Řekla jsem a sedla si na turka.
"Můžeš začít," uvelebil si hlavu Louis. Naill už se smál a ostatní se přidávali, jen Zayn byl zaražený. Podívala jsem se na něj se starostmi v očích.
"Můžu jít druhej?" Podíval se mi zpříma do očí. Tentokrát už sjem to nevydržela ani já a vybuchla taky. sáli jsme se tam ještě chvilku. Když už to utichalo zvedl hlavu Louis.
"Já to myslel vážně," to v Naillovi probudilo další granát.
Po pár minutách ticha a Louisova težkého zvedání jsme konečně seděli do kroužku. Zayn a Liem se nedrželi ale vůbec zkrátka. Prostě seděli blízko mě jako ostatní. Nemůžu tomu uvěřit. Sedím tady s One Direction. Holky budou šílet. Panebože, já se s nima úplně normálně bavím. Teda, ještě jsem si moc nepromluvili, ale smáli seme se spolu a je ohledně dost známo, že pokud nejsem nakrknutá, tak jsem strašně jeblá. Jako fakt. Dívali se na mě, všichni do jednoho. Tak jsem začala. "Takže, jmenuju se Stacey. Teda vlastně jsem Janie, ale jelikož jsem tady, říkejte mi Stace. No a jsme z české republiky, ale to už jsem vám říkala, vy se mi samozřejmě představovat nemusíte. Ale jen tak, kdyby náhodou," ukázala jsem na Harryho, "Harry, Naill, Louis, Liam a Zayn," projela jsem je všechny a ani jednou sjem se nespletla. Dobře já! "Ptejte se na co chcete," opřela jsem se o dlaně a odhodila vlasy dozadu.
"Máš kluka?" Okamžitě vyhrkl Louis. Olízla jsem si suché rty v úsměvu.
"Ne, to teda nemám," jeho koutek se nepatrně pohnul. No wau. Sklopila jsem zrak.
"A co tady děláš, Stacey Janie?" Zeptal se Niall.
"Jsem tu jako instruktorka tance," prohodila jsem z úsměvem. Od všech se ozvalo obdivné jéé a waau, heej a tak.
"Tak to někdy musíš dojít," zakřičel na mě Louis. Dojít...jooo...výborně. Ani nevíte jak moc chci být stěmahle klukama kamarádka.
"Jste fakt takový...no...střelení?" Rychle jsem se zeptala, aby nebylo vidět, že jsem rozpačitá z toho, že bych někam měla dojít(což se ani nemusí stát). ALe víte jak moc by bylo fajn, kdyby se opravdu chovali jak na těch videích? Protože já jsem fakticky dost jeblá.
"Ještě víc. Pokud myslíš ty videa," se slovy namířil Zayn na Loiuse prst a tím ho ,zastřelil,. Louis se chytl za srdce a spadl. No tak to je fajn.
"Jo myslím," řekla jsem už ze smíchem. Něco se ozvalo z lesa. Rychle jsem vyskočila na nohy když sjem zahlídla tlustou postavu ehm...Thomsnové. Nikdo nechápal, ale musela jsem zmizet. Rychle jsem přeběhla po plácku k rybníku. Je tu takovej malej keřík. Přímo ve chvíli kdy její noha vstoupila na plac jsem (já ani nevím co to bylo za pohyb. Jestli to měl být skok, nebo spíše sjezd po zadku) se schovala za keř.

Chci být informován/a

1. února 2013 v 22:24
Takže pokud chcete, abych vám vždy na blog poslala, že nová kapitola je na světě prosím vyplňte toto do komentářů:

Jméno: (přezdívka)
Blog: (odkaz)
Už jsi četl/a nějakou kapitolu?
Jestli ano tak jak se ti to líbilo :)




Dekuji :)
Stace

Impossible Little Things 2

1. února 2013 v 22:05 | Stacey Tomlinson
2. kapitola
"Prosím?" Ozve se vedle mě mužský hlas. Ten znám, ale je trochu jiný, jako bych ho spíš slyšela zpívat. Pomalu tím směrem natočím hlavu.
"No do-pr-de-le-!" Vyjeknu jak ve zpomaleným filmu. A v té chvíli vidím, jak Zayn Malik zvedá obočí.
"Kdybychom věděli co jsi řekla, možná by nám to pomohlo," zazní další hlas a jakmile pootočím hlavu, všimnu si i Liama. Za ním ještě stojí Louis. Tři. Takže proto tu nejsou fanynky. Aha. Teď bych se měla pěkně postavit a pozdravit. Setřes nervozitu, holka, i když teda On Direction jsi fakt nečekala. Jsem fakt nečekala. Měla bych přestat mluvit o sobě v třetí osobě. Ale tak co. Pomalu sjem se začala narovnávat. Buuum. Dveře. Zakymácela jsem se a začala couvat. Jeden, druhý, třetí krok. A bum. Samozřejmě jsem zapoměla na kufr. Takže jsem o něj zakopla a právě se sex válim na zemi. Cyhtnu se za hlavu. Dvě rány v jeden den. Přede mnou se objeví ruka. Chytnu se jí a dotyčný mi pomůže vstát. Niall. Málem zase omdlím. Do prdele. Co to se mnou je? Vždyť jsou to jenom namyšlení kluci. Jo, pět namyšlenejch buzíků, jak by řekla moje dobrá kamarádka Anička. Tedy Anděla jak jí říkám(nedivte se. Ona mi říká Janálek. Protože Jana je pozpátku anaj a, no prostě si to domyslete). Jak jsem se k tomu dostala? Bože. Předemnou stojí čtyři, ah Harry se přidal, pět kluků a můžu vám z klidem říct, že fakt sexy kluků a já tu řeším přezdívku mé kamarádky.
"Ty jsi asi odjinud, co?" Zeptal se Louis. Bože ten je ale pěknej. Stacey. Už zase. NENÍ pěknej! Je... Není! Dobře možná je. Určitě je. Ach můj ty bože, už si v hlavě vedu vlastní rozhovor. To snad není možný. Ale je. Drž hubu. Achhh božee.
"Česko," pousmála jsem se. Viděla jsem jak se Louisovi zvedli koutky. Super. Teď je ještě víc neodolatelnej. Ale proboha, nikdy by mě nechtěla. Jsem ...jsem no rpostě jenom holka. Nic neumím. Teda docela mi to jde v tanci. ALe ještě jsem nikdy neměla vážnějšího kluka. Nějak mě to nebralo. Asi se bojím. I když můj strach jemně povolil, když sjem se začala víc bavit ze svým spolužákem Lukášem. Ach jo. Lukáš. Taky dlouhá historie. Takže to radši vynechám. Vždycky mi byl nejvíc sympatickej Louis. A v tom videoklipu...kurva jak se ta písnička jmenuje? One...něco one. No stojí tam na těch schodech a pak jezdí po Londýně. One...no to je jedno. Určitě víte.
"Jo?!" Začal mluvit Zayn. "Tak tam to neznám," musela jsem se pořádně usmát. protože kdybyste slyšeli ten jeho tón.
Odkašlala sjem si. "Co tady děláte?" No ... zeptala sjem se, protože mě to zajímá. Přišli sem a přitom všechny ty děti dole, nenápadně jsem tam nakoukla, aha. Jasně. Švédskej stůl. Nechápu proč tak pištěla. No asi tam před tím byli.
"Přišli jsme se podívat jakou to duši to nezajímáme," prohodil Liam.
"A musím říct, že ta duše má dost dobrej zadek," přispěl svojí troškou i Harry. S jemně pootevřenými ústy jsem se na něj podívala. Mrkl. Což mě no...dostalo. Podívala jsem se dovnitř autobusu, kde jsem ještě před chvílí vyndávala kufry. A támhle je. Uviděla jsem můj zbrusunový kufr. Šedo zelený a samozřejmě na kolečkách. Přece to nebudu tahat v ruce. Ccc. Vydala jsem se tam. Vím jakou mám chatku. Tu úplně nakonci s nějakýma dalšíma holkama co pomáhají v kuchyni. Takže jsem vyndala kufr a ani na jednoho sjsem se nepodívala. Pak jsem si uvědomila, že mám dosud v autobuse tašku a mikinu. No. Teda ne že bych si ji chtěla oblíct, protože moje sexy úzké džíny a k tomu volné tílko s přívěškem, je myslím dobrá volba a sluší mi to.
"Protože mě zas tak nezajímate," řekla jsem a vběhla do autobusu. Když sjem se podívala do leva, uviděla jsem jak tam všichni stojí. Otočení ke mě. Louis vražené ruce do kapes. Zayn si upravoval vlasy, Liam ruce skřížené na prsou a postoj ochránce. Harry se opíral o jeden kufr a Niall tam...no prostě stál. Nemohla sjem si pomoct, ale při pohledu na Louise jsem musela vypláznout jazyk. Začal se potichu smát a mě bylo hned líp. Tak když si to tak vezmete byli docela fajn. Vzala sjem svoji kabelku přes rameno. Dost vlekou an to, abych v ní měla školu a přehodila jsem si ji přes rameno. Prostrčela jsem si mikinu a pustila ji na tašku. Pak jsem znovu seskákala po schodech. Harry se zvedl z kufru a, protože byl nejblíž vzal za madlo mého kufru. "Díky," usmála jsem se a už teď mi bylo ajsný, že za mnou půjdou až do mé chatky. A nepletla jsem se. Celou dobu se střídali s mým kufrem a já šla ve předu. Slyšela sjem jak se tam smějí a mě bylo najednou strašně špatně. Proč jsem na něj vyplázla ten jazyk? Vždyť je ani neznám. Udělala jsem to na naprosto neznámého kluka. Když jsme prošli mezi malým lesíkem, který skrýval tři osamocené chatky otočila jsem se. "Díky," vzala jsem si svůj kufr od, počkejte, jo Liam a znovu se vydala po schodech. Mám toho plný kecky. Zastavila jsme kufr. Chvíli tu musíš stát než se otočíš a podíváš se jestli tam ještě stále stojí. Tak teď. Ne. Moment.. teď.


Jestli máte zájem, abych vám vždy na blog napsala když přidám novou kapitolu klikni zde

Impossible Little Things 1

1. února 2013 v 21:13 | Stacey Tomlinson
1. kapitola
Jsem úplně obyčejná holka. Vážně. Mám dva rodiče. Vážně, vážně zlou sestru a kamarády. Ti jsou taky úplně normální (teda doufám). Zvýrazňuji to, protože se mi na jednom letním táboře v Americe stala úžasná věc, o které sní snad každá holka. Ale nebudeme předbíhat. Začneme pěkně od začátku. Jo a ještě můj popis. Akorát váha, akorát výška, hnědé vlasy a pronikavé oči. A lidi, já neumím psát, takže se omlouvám kvůli častým chybám a prosím čtěte dál, i když budu neustále psát mě(nic jiného, já píšu prostě mě :D), takže prosím, i když uvidíte jakoukoliv chybu, na příběhu to nic nemění. Takže už konečně k příběhu. Přeji pěkné čtení ;).
Jasně. Samozřejmě. Proč ne, že. Když už tak už. Jak jinak. Přesně tyhle věty mi neustále létají hlavou při cestě, dá se říct ve školním autobuse spolu z dalšími asi stopadesáti dětmi. Dobře tolik jich není, ael všechna místa jsou plná a za námi jede ještě další autobus a to úplně stejně narvaný k prasknutí. A kdo samozřejmě už asi hodinu nesedí? Já. Vždycky to schytám. Ale kdo by si nemohl vynachválit tu úžasnou příležitost. Jet na letní tábor, dělat instruktorku tance, kde nás čeká všechny překvapení, které ví jen náš hlavní šéf a to pan Korovskyj. Ano je to debil. Jsem češka. No a co? Za to my snad ještě nemusí dát na povel všechny děvčata. A ještě k tomu podobné mému věku, totiž mě je sice devatenáct, ale jim je od čtrnácti do osmnácti. A to stejné chlapci. Plus samozřejmě protekční děti, našich všech, strašně skvělých vedoucích. Jak jás e strašně teším(kdybyste mě to tak slyšeli říkat, naprosto ironicky). A to překvapení? Ježiš, jako by mě zajímalo překvapení. Já totiž nesnáším k smrti překvapení. Naprosto. Hmm...uvidíme jestli se to někdy změní. Konečně zatáčíme do odbočky, smaozřejmě málem hodím držku do uličky, která vede do tábora. Vjíždíme. A doprdele. Viděli sjte Camp Rock? Myslím, že se to natáčelo tady. A kurva, takže jsem na slavném místě. Ale no tak Jani. Teda vlastně Stacey? No víte, jmenuju se Jana. Ale to v česku, na letišti mi řekli, že můžu mít i druhé jméno a tím mě tam budou oslovovat. Nevím co je to napadlo, ale tak. Odjakživa s emi líbí jméno Stacey. Takže, protože se jmenuju Jana Koláčková, mám v papírech napsané, Janie Stacey Pie. Ano čtete správně. Jana Stacey Koláč. Jak originální, co. NAd myšlenkou na mé jméno se musím pousmát. Vedoucí co se mnou jeli společně autobusem, začínají vyhánět děti, snaží se kultivovaně, ven. Jo ještě jedna maličkost. Jsem v česku, takže vám to budu rovnou překládat, ale řekněme, že to všechno co se tu bude říkat, původně zní jazykem angličtina. Moje nadřízená,(tlustoprdka co mě má na starost, jak krásné) slečna, proboha nechápu proč jí tak musím říkat když má dvě děti, Thomsnová, se na mě krutě dívá, že stojím, žvýkám žvejkačku a čumím na ně, jak se snaží všechno urovnat. opravdu zle se na mě dívá. Rychle vezmu nečí batoh a otáčím se k ní zády. "Děcka, kdo to je?" Sakra co to zase melu? "Totiž, koho to je?" Jedno dítě předemnou dostane záchvat smíchu. Ruce zdvižené. Asi je to jeho batoh. Typuju, že je to jedno z těch protekčních dětí. Podle věku. Pořád se směje. Chytnu ho za kapuci a táhnu ho ven. Vykopu ho a on se mezi tím přímo zajíká smíchy. Jakmile se dostaneme ven, otočím si ho k sobě. "Můžeš mi říct čemu se směješ?" Zeptám se naprosto vážně. Divím se, že jsem to zase nezkomolila. Znovu se mi zvedne koutek. Kluk už otvírá pusu, když z autobusu, téměř vyskočí dívka. Píští. Utíká dolů k pódiu a řve. Po cestě hystericky odhodí tašku. Moje sevření povoluje. Co se to tam ksakru děje? Že by to překvapení? No jasně. Nějaká hvězda. Zavřela jsem oči. Josh, Josh, Josh(ano Hutcherson, jsem totální blázen do Hunger Games). Počkat, jsou tam samý holky a kluků jen pár. A kurva. Justin Bieber. Tak to je v řiti. Asi se pobleju. Pouštím kluka a on tam okamžitě beží. No mě tam teda nikdo nedostane. Rozhodně ne. už sjem tam skoro šla, když jsem se otočila a zamířila rovnou k autobusu. Začala jsem vykládat kufry. Když jsem vyložila třetí, všimla jsem si, že jsem tu vlastně sama. Všichni se shromáždili dole u pódia. No tak to je hustý. I řidič. JB, vysněnej boreček všech holek. Teda jako já proti němu nic nemám, má dobrý písničky a fakt umí tancovat, což já musím vědět, že. Ale prostě mi není sympatickej. Tak každej je jinej. Vyložila jsem další kufr a přišla pod otevřený pokol, dole na autobuse. Jako shrbenás e tam vejdu, ale nechtěla bych se tu někdy narovnat. V té chvíli jsem vedle mě zaslechla šum. Ale to bude určitě jen nějaké zapomenuté dítě, nebo snad vedoucí? Co já vím, každopádně to neřeším. O autobus se někdo prudce opře. Leknutím vyletím a, jak jinak, se bouchnu do hlavy. "Do prdele," vyštěknu si pro sebe.
"Prosím?" Ozve se vedle mě mužský hlas. Ten znám, ale je trochu jiný, jako bych ho spíš slyšela zpívat. Pomalu tím směrem natočím hlavu.
"No do-pr-de-le-!" Vyjeknu jak ve zpomaleným filmu. A v té chvíli vidí, jak Zayn Malik zvedá obočí.
______________________________________________________________
Ještě jednou se omlouvám za chyby a doufám, že se vám začátek líbí a budete číst dál :)
Vaše Admin
Stacey Tomlinson
______________________________________________________________

Jestli máte zájem, abych vám vždy na blog napsala když přidám novou kapitolu klikni zde